Logo banner

Čisté srdce

| zpět na doporučení |



Zejména v období hledání životního partnera nebývá snadné vyznat se ve svém vlastním srdci.

Srdce bývá někdy vrtkavé a nestálé; může nás překvapit (a často nemile) tím, jaké všechny myšlenky se v něm umí vylíhnout… Využijme proto návod daný v Božím Slově a prosme Boha: Stvoř ve mně srdce čisté, ó Bože, a ducha přímého obnov v mém nitru. (Ž 51,12)


Boží touhy, nebo naše touhy?

Někdy bývá nesnadné poznat, které touhy vkládá do našeho srdce Bůh, a které pocházejí jen z nás samých. Proto nestačí se jen obecně „dívat do svého srdce“ (jak bývá často chybně doporučováno). Našel bys tam totiž pokaždé něco jiného: jednou pokoj, jindy nepokoj. Jednou klid, jindy bouři. Jednou touhu po něčem (někom), podruhé touhu po něčem (někom) úplně jiném… Vidíte? Není to úplně snadné, a obzvlášť ne při hledání životního partnera!

Některé touhy jsou jen na povrchu srdce, zatímco jiné máme velmi hluboko v srdci. Některé jsou jen chvilkovým pocitem, ale jiné jsou dlouhodobé. Některé jsou velmi silné a bouřlivé (ale stejně tak rychle mohou zase odeznít), zatímco jiné jsou stabilní a trvalé. Některé nás vedou blíž do vztahu s Kristem, jiné nás naopak od Boha vzdalují.

Někdy ve svém srdci můžeme objevit dvě různé touhy, které jsou vzájemně protichůdné; obě tam jsou a obě jsou velmi silné, ale každá ukazuje jiným směrem. Co vybrat? Které dát přednost? Která z nich je pak tou „pravou“ touhou? Je vůbec některá z nich od Boha? Která? Jak se vyznat sám v sobě a kterou cestou se vydat???


Touha v srdci je jedním z důležitých způsobů, jak nás Bůh vede

Touhy, které nám Bůh vkládá do srdce, jsou jedním z hlavních způsobů, jak nás chce vést. Neboť Bůh je ten, kdo ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. (Fp 2,13) Jiný překlad zní: Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Druhý překlad je v této věci méně přesný, protože navozuje dojem, že cokoliv chceme a činíme, se Bohu bude líbit; tak to ale samozřejmě není. Bůh v nás působí CHTĚNÍ (touhu), ale je jasné, že ne všechno chtění (ne každá touha), která se v nás objeví, pochází od Něj.

Jestliže jsme znovuzrozenými Božími dětmi, Ježíš žije v nás (Tt 3,5; Jk 1,18; 1 P 1,23). Žije v našem srdci – žije v našem nitru – přebývá v nás skrze Ducha Svatého, kterého nám dal. A způsobuje v nás své touhy.

Jak můžeme poznat, že je to opravdu Bůh, který v nás působí tyto touhy? Když porovnáme své touhy před tím, než jsme se obrátili, a poté. Budou se hodně lišit! Dříve jsme měli například touhu podvádět, nyní máme naopak touhu po spravedlnosti. V našem nitru se tedy něco podstatného změnilo! Dříve jsme měli touhu uspokojovat hlavně své vlastní potřeby, zatímco dnes v nás naopak převažuje touha každému přinést a darovat to nejlepší od Boha: každému říci o tom, co úžasného pro něj Ježíš udělal! Touha, aby každý mohl poznat úžasnou spásu, kterou mu Ježíš chce dát! Aby každý získal vstupenku do úžasného Nebe navěky! Tedy když v nás hoří tyto touhy, můžeme vědět, že Bůh opravdově změnil naše srdce. Není to ani fráze, ani teorie, je to realita. Bůh naše srdce skutečně proměňuje. A jestliže naše srdce v něčem ještě proměněno není a potřebuje změnu, Bůh to chce udělat, a to třeba právě dnes…

Proto když náš vztah s Pánem je opravdový a živý, on samozřejmě bude hovořit k našemu srdci. Když ho budeme žádat, On nás povede. Přesto je třeba mít na paměti, že to neznamená, že by každá touha, která se objeví v našem srdci, pocházela od Boha.

Boží myšlenky a jeho plány nás tolik převyšují! Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. (Iz 55,8–9) Vždycky je třeba mít na paměti, že i když k nám Pán hovoří a vede nás, vidíme jen malou část celé jeho mozaiky. To však stačí k tomu, abychom mohli udělat vždy další krok správným směrem. A když vykročíme, Bůh nám posvítí zase o kousek dál, abychom mohli udělat druhý krok. A potom zase. To je způsob, jakým nám svítí na cestu: vždy na další krok. Nikdy bychom tedy neměli skončit konstatováním, že Boží plány „nás tak moc převyšují, že jsou pro nás vlastně nedosažitelné“ – to by byla zcela zásadní chyba a veliký omyl!

Boží plán je pro každého křesťana plně dosažitelný a Bůh velmi touží po tom, aby každý ve svém životě Boží plány našel a také naplnil. Proto Boží Slovo mnohokrát opakuje a zdůrazňuje: „Ptejte se mě, hledejte mě, hledejte moje plány pro svůj život – a naleznete je! Ptejte se Hospodina, a on vám odpoví! Hledejte – a naleznete! Naleznete – a pak jděte po té cestě a nebojte se!“

Je tedy možné obstát a zvítězit nad zmatky svého vlastního srdce? Ano! Nejprve bychom si ale vždy měli umět připustit (a v tom je také kus pokory), že zdaleka ne všechno, co se v našem srdci vylíhlo, pochází od Boha. A zadruhé – pokud chceme zodpovědně činit správné kroky ve svém životě, uděláme si vždy čas na to, abychom zmatky svého srdce v klidu probrali a roztřídili je. Tím se vyhneme mnoha nástrahám na cestě a také řadě chybných kroků, které bychom jinak velmi pravděpodobně učinili.


Proměna srdce a charakteru

Bohu na nás velmi záleží a s láskou se zajímá o každou oblast našeho života. Zároveň procházíme jeho výchovou. Bible říká, že Boží výchova se nám může někdy zdát přísná, ale má pro nás veliký význam (ať už to chápeme nebo ne). Každý křesťan prochází touto „Boží školou“ – formováním Duchem Svatým. Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? … Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu otci, který dává Ducha a život? A to nás naší tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. (Žd 12,1–10) Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, … napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. (2 K 3,3) Formování Duchem Svatým je nejdůležitější způsob, který Pán používá, aby postupně proměnil naše srdce a náš charakter. On nás neustále přivádí do situací, ve kterých nás může vést k potřebným změnám v našem uvažování, postojích a motivech. … nepřipodobňujte se tomuto světu, ale proměňte své smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, jaká je vůle Boží… (Ř 12,2)

Bůh je tím nejlepším pastýřem. On prochází společně s námi – jako náš nejbližší přítel – úplně vším, čím kdy procházíme my. Při tom nám dává prožívat svou nádhernou blízkost. Zároveň na té cestě proměňuje náš charakter. Každý křesťan, tj. každé Boží dítě, které vydalo Pánu svůj život, prochází tímto procesem proměny. Je to dlouhodobý proces osobního poznávání Pána a přibližování se k Bohu, proces pokání a změny starých způsobů života. On z nás odstraňuje naši pýchu, sobecké ambice, závist a mnoho dalších věcí, které by bránily tomu, abychom mu mohli být blíž a stali se jeho použitelnými nástroji.


… když mne hledati budete celým svým srdcem

Abychom byli zbaveni iluzí o sobě samých a každé své hloupé pýchy, je dobré mít vždy na paměti, co Boží slovo říká o lidském srdci – o srdci takovém, jaké je samo o sobě, tedy jaké je bez Boha. Nejlstivější je srdce nade všechno, a nejpřevrácenější. Kdo mu porozumí? (Jer 17, 9)

Avšak Boží Slovo zároveň říká: A hledajíce mne, naleznete mne, když mne hledati budete CELÝM SVÝM SRDCEM. (Jer 29,13)

Srdce je totiž místem, kde se střetávají oba naše vnitřní světy: náš duch a naše duše. Na jedné straně náš duch, který je čistý, znovuzrozený a milující Boha (což platí samozřejmě pouze pokud jsme Pána Ježíše opravdově přijali do svého srdce a vydali jsme mu svůj život). Znovu zrozeni jste ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky (1 P 1,23) Na druhé straně pomyslného rozcestníku v nás stojí naše duše, tj. naše mysl, pocity, emoce… A v našem srdci, které je někde uprostřed mezi duchem a duší, se to pak všechno někdy pere… Proto je třeba jít do hloubky: hluboko v srdci – v tom bývá ten klíč! Tam Bůh v našem znovuzrozeném duchu přebývá svým Duchem Svatým a tam k nám hovoří. Ve chvílích ztišení, pokory a upřímných modliteb, kdy jsi sám s Bohem, budeš hluboko ve svém srdci nacházet čisté touhy a přání, která do tvého srdce vkládá Bůh. Je to tichý a jemný hlas, kterým Pán hovoří do našeho ducha, k našemu srdci. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Mt 6,6) Potom budeš nacházet Boží moudrost a Boží odpovědi a půjdeš po cestách (do vztahů, do služby Bohu atd.), které pro tebe Bůh připravil. Ty nejhlubší touhy v každém lidském srdci bývají hlasem Ducha Svatého. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom naplnili skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,10)


Blížit se k Bohu s čistým srdcem

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. (Mt 5,8)

Kdo žije blízko Bohu, vidí Boha a zná ho. Nevidí ho očima, ale svým srdcem ano. Může odpočívat v Boží lásce a těšit se z jeho sladké blízkosti. Ježíš v blahoslavenstvích použil termín „budou vidět Boha“. Znamená to také „budou Boha znát“ nebo „budou mu blízko“. Všechny tyto pojmy – vidět, znát a být mu blízko – zde vyjadřují stejnou věc: je to Ježíšovo zaslíbení, že Bohu blízcí a Bohu blízko budou ti, kdo budou mít čisté srdce. To je Boží nabídkou pro každého člověka a je to Božím plánem pro tvůj každý den! Kdo vstoupí na Hospodinovu horu? A kdo smí přebývat na jeho svatém místě? Ten, kdo je rukou nevinných a srdce čistého, kdo neobrací svou duši k marnosti a nepřisahá lstivě. Ten přijme požehnání od Hospodina a spravedlnost od Boha, své spásy. To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. (Ž 24,3–6)