Logo banner
Jdeš si svou cestou?



Stává se – i nám křesťanům – že si svůj život někdy řídíme podle svého, aniž bychom se ptali Boha na jeho názor. A jdeme cestou, kterou jsme si sami naplánovali. Leckdy nás ale Pán Ježíš zničehonic zastaví a promluví k nám: „Podívej a přemýšlej! Kam ses to dostal a kde ses to ocitl? Je tohle místo (událost, okolnost…), kam jsem tě chtěl dovést já?“

Vtom nám jakoby spadnou šupiny z očí a hned je nám jasné, že odpověď zní „ne“. Dojde nám, že jsme zabloudili a sešli z cesty, minuli cíl. Možná jsme opravdu mysleli, že ta naše cesta je docela dobrá, nebo že není až tak špatná…, nebo alespoň že „Bůh nic nenamítá“... Pak ale najednou víme, že všechno je jinak!

To samozřejmě zdaleka neznamená, že každý náš vlastní plán by musel být špatný. Bůh nás stvořil jako tvůrčí bytosti. Jsme obdařeni nadáním a kreativitou. Máme různá obdarování a talenty. Naše životy mají tedy být tvůrčími! Nezřídka se ale stává, že své schopnosti a hřivny investujeme více či méně „mimo“. Tedy do věcí, které nemají žádnou hodnotu; někdy dokonce do věcí ničemných a zlých; nebo že sice děláme dobré věci, ale ignorujeme to, co po nás skutečně chce Bůh. Bůh nám říká: „Chci, abys dělal A.“ Ale my si zatvrzele vedeme svou: „Ne, já budu dělat B.“

V evangeliu čteme, jak se vzkříšený Ježíš na cestě připojil ke dvěma učedníkům, kteří měli namířeno do Emauz. … dva z nich se ubírali do vsi jménem Emauzy … a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím ho poznat. (Lk 24,13–16)

Je zvláštní, že i když jsme křesťané, občas jakoby nám něco bránilo, abychom byli schopni vidět ve svém životě pravdu; vidět věci takové, jaké jsou; vidět je z Božího úhlu pohledu – vidět je Božím očima. Neboť k tomu, abychom byli schopni vidět Božíma očima, potřebujeme zůstávat blízko Pánu!

Řekl jim: O čem to spolu cestou rozmlouváte? Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich … mu odpověděl: Ty jsi snad jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo! On se jich zeptal: A co to bylo? (Lk 24,17–19)

Když se nás Pán na něco ptá, není to proto, že by neznal odpověď. Ale chce upoutat naši pozornost a něco nám sdělit.

Oni mu odpověděli: Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. (Lk 24,19–21)

Pán nás nejprve nechá, jako nechal tyto dva učedníky, vypovídat. Pak nám objasní, jak to s námi je. Pronikne do naší beznaděje, zklamání a úzkosti. Pronikne i do naší pýchy a sebejistoty, se kterou jsme se pustili do realizace vlastních plánů, aniž bychom je chtěli opravdově probrat se svým Pánem. Možná jsme jen chtěli, aby našim vlastním plánům požehnal. Ale nečekali jsme už, jestli k nim dá souhlas, nebo jestli třeba nenavrhne nějaký jiný plán…

A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak zatěžko uvěřit všemu, co mluvili proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. (Lk 24,25–27)

Konečně nám to všechno dojde... Avšak tento proces obvykle nebývá tak rychlý jako při zmíněném setkání učedníků s Ježíšem na cestě do Emauz. Než k nám Pán pronikne do našich různých stavů, v nichž se nacházíme, než mu dovolíme, aby zasvítil svou pravdou do našeho srdce a přesměroval nás, může chvíli trvat. Čím víc jsme Pána zanedbávali a ignorovali Boží cesty, tím to může trvat déle a tím to může být těžší nebo i bolestivější – než Bůh šmodrchanici našeho života rozmotá a rozuzluje, než uzdraví a zahojí naše rány, než nás dovede do svých obnovených a vzkříšených, nových a dobrých plánů, které nám připravil.

Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil Pán a otvíral nám Písma? A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: Pán byl opravdu vzkříšen! (Lk 24,31–33)

Ježíš, pravdivá CESTA, změnil jejich cestu. Už nespěchali do Emauz, ale šli tam, kam je poslal on. Stejně tak mění naše cesty dnes. On je PRAVDA, která nás vysvobozuje od našich vlastních „pravd“, polopravd a všelijakých lží, kterými jsme ničili svůj život a často i lidi kolem sebe. On je ŽIVOTEM, který mění náš původně nesmyslný a našimi vlastními chybnými rozhodnutími zpackaný život, a dává mu konečně skutečný smysl, po kterém jsme toužili. Dává mu nový směr a jasnou naději do budoucna!

Podmínkou ale je ochotna k pokání – ochota ke změně. Odhodit staré skutky tmy a svoje svévolné cesty. Ta změna nás bude něco stát, ale bude to stát za to! Někdy to bude i bolet. Pravdivý život často bolí, protože v něm musíme umírat svým starým a zlým způsobům života a přijmout Kristův způsob života. Mnoho věcí změnit, aby v nás mohl svou velikou láskou a mocí přebývat a jednat skrze nás vzkříšený, živý a mocný Bůh. Pokládejme svůj vlastní život pro Něj – aby On mohl žít skrze nás! Stát se, v určitém smyslu, ničím – tak aby On se v našich životech mohl stát vším! Kdo k tomu bude ochoten, skrze toho Pán bude měnit tento svět. A svět tuto proměnu dnes tolik potřebuje! Takový život má smysl. Takoví lidé změní běh tohoto světa a rozšíří úžasné Boží království a Jeho přítomnost všude po zemi.

Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé,
ale srdce zpytuje Hospodin. (Př 21,2)

Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí,
ale pohnutky zpytuje Hospodin. (Př 16,2)

Pán zkoumá všechno, i hlubiny Boží. (1. Kor 2,10) Pán, který zkoumá srdce. (Ř 8,27) … vyjdou najevo věci skryté v (našem) srdci, takže padne(me) na kolena, pokoří(me) se před Bohem… (1. Kor 14,25) Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví. (Jr 17,10) Tehdy on vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí. (1. Kor 4,5)

Obraťte se, když vám domlouvám.
Hle, nechám na vás proudit svého Ducha,
uvedu vám ve známost svá slova. (Př 1,23)

Svěř Hospodinu své počínání,
a tvé plány budou zajištěny. (Př 16,3)

Důvěřuj Hospodinu celým srdcem,
na svoji rozumnost nespoléhej.
Poznávej ho na všech svých cestách,
on sám napřímí tvé stezky. (Př 3,5–6)