Logo banner
Povolání být s Ježíšem



Jestliže ses stal křesťanem, je to proto, že Bůh tě miluje a povolal tě. Tvůj život není náhoda! Jsi Ježíšem povolán a pozván, a to PŘEDEVŠÍM DO ŽIVÉHO VZTAHU S NÍM. Tak jako Pán povolal svých dvanáct: ... ustanovil jich dvanáct, aby BYLI S NÍM (Mk 3,14) a později dalších sedmdesát učedníků: … potom určil Pán ještě sedmdesát jiných (Lk 10,1), právě tak, osobně a opravdově, povolal tebe.

Není podstatné, jestli jsi mladý, starý, muž, žena, jestli jsi vzdělaný, či nevzdělaný, inteligentní, či méně inteligentní, velký, či malý. Je jedna touha v Božím srdci, a tou je osobní a důvěrný vztah s tebou. Ano – právě s tebou!

Leckdo asi namítne: Jsem snad já něčím výjimečný, že by Bůh, Stvořitel vesmíru, chtěl mít něco společného, či dokonce přátelský vztah zrovna se mnou? S takovým obyčejným člověkem? A jak by to Bůh mohl všechno stihnout? Vždyť nemůže mít osobní vztah s tím a s tou a taky s tamtím, který také říká, že je křesťanem.

Možná se divíš, ale je to přesně tak. Bůh to totiž zvládne! A není naší starostí zjistit, jak to Bůh dělá, jak to stíhá, jak to všechno může zařídit… Naším lidským rozumem to ani nelze zcela pochopit. A vlastně ani nejde o to pochopit, jak to Bůh dělá. Ne vždy musíme všechno chápat. Často bývá důležitější DŮVĚŘOVAT MU, tj. spolehnout se na něj.

Ježíš UČEDNÍKY povolal, ABY BYLI S NÍM, a právě tak TEBE povolal, ABYS BYL S NÍM. To je vlastně to nejdůležitější, o co tady jde a co od tebe Pán očekává. Znát ho velmi dobře osobně. Trávit s ním svůj čas a učit se od něj. Naslouchat mu a následovat ho. Znát ho jako přítel přítele, jako učedník svého Mistra. A uvědomme si prosím toto: je možné se angažovat v nejrůznějších křesťanských aktivitách, vyvíjet všelijakou náboženskou činnost a věnovat jí mnoho úsilí, a přesto Pána Ježíše osobně neznat. Pak se ale jednoho dne můžeme dočkat velmi nemilého překvapení nebo dokonce tragického zjištění, že to, o co tady doopravdy šlo, jsme vlastně míjeli. Bez osobního vztahu – od srdce k srdci – s živým Ježíšem se všechno ostatní nakonec rozplyne a ukáže se jako bezcenné. Zjistíme, že ani naše hojné aktivity Boha netěšily – pokud jsme mu sloužili nebo se domnívali, že to je služba jemu. O službu se ale nejednalo, když jsme ho neznali osobně a tedy vlastně nevěděli, jaký je, jaký doopravdy je. Další možností je, že jsme to sice věděli, ale nebyli jsme ochotni podle toho změnit svůj život.

Bůh touží mnohem víc po TOBĚ než po tvých aktivitách. On touží po tvém srdci – chce mít příbytek ve tvém srdci! Těší se, že si s tebou bude povídat. Chce tě znát a přeje si, abys ty znal jeho. Touží hovořit ke tvému srdci tak, že budeš naslouchat a rozumět. Když poznáš Boží srdce, i tvé srdce se pak změní, neboť když přebýváme s Pánem, nezůstáváme stejní jako dřív. Bůh bude naslouchat, až tvé srdce bude k němu volat. Jako učedník Jan, i ty máš s plnou důvěrou přicházet k němu a naučit se odpočívat v jeho náručí. Tak jako i sám Ježíš vždy chodil odpočívat v modlitbách do náručí Nebeského Otce. A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14) Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. (J 1,16-18)

Lidé, kteří překypují křesťanskými aktivitami, ale osobně znají Pána Ježíše jen málo, se nakonec mohou dočkat toho, že jim řekne: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne… (Mt 7,23) Oni se budou divit: Copak jsme to všechno nečinili pro tebe a ve tvém jménu…? (Mt 7,22) Vidíte? Ježíš řekl, že je možné být velmi aktivní v křesťanských věcech, a přitom ho osobně téměř vůbec neznat. Pán samozřejmě zná všechno a vidí do každého lidského srdce. Když zde tedy říká nikdy jsem vás neznal, ve skutečnosti tím vyjadřuje, že oni neznali jeho. Neboť vztah musí být oboustranný, jinak to není opravdový vztah. Tito lidé Pánu vlastně nedovolili, ačkoliv si to velmi přál, mít s nimi skutečný živý vztah.

To samozřejmě v žádném případě neznamená, že by Pán své učedníky vyzýval k pasivitě. Ale jde o priority: 1) opravdový živý vztah s ním, 2) nechat se jím používat. Ti, kdo Pána Ježíše milují a opravdu ho znají, budou toužit mu být ještě blíž a naplňovat jeho vůli. Kdo Pána zná, samozřejmě už nebude chtít zůstat jen pasivním konzumentem, ale dá svůj život Bohu, aby si ho mohl použít. Vždyť Ježíš je přece dobrý Pán! A kdo je jeho učedníkem, ten to dobře ví. Takže ani náhodou nebude už chtít žít podle svého. A už by ho to ani nebavilo, marnit dál svůj život. Ti, kdo Pána Ježíše milují a opravdu ho znají – takové služebníky si Bůh použije! Znají ho, a tak už nebudou pyšní a nabubřelí, protože moc dobře vědí, že všechno, co jsou, jsou díky němu, a všechno, co mají, dostali stejně od něj. Budou pokorní, ale zároveň odvážní a stateční. Půjde jim totiž víc o Boží věci než o vlastní prospěch či uznání, a tak už nebudou mít strach z lidí.

Je na tvém rozhodnutí, jak moc budeš Pána znát. Ježíš touží po vztahu s tebou víc než ty sám. Proto ti bude všemožně pomáhat, aby váš vztah – tvůj a Ježíšův – byl co nejlepší a abys Pána mohl poznávat tak, jako on zná tebe. Vnitřní uspokojení, které takový vztah s Kristem přináší, nelze srovnat s ničím jiným a Bůh s radostí dává toto požehnání každému, kdo mu chce být blízko. Tak jako se otec/matka raduje ze vztahu se svým synem/dcerou, tak se z tebe bude radovat tvůj Bůh a tvé srdce bude vždy čerpat od něj. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23)

Jsi Kristem pozván, aby ses naučil znát tlukot Božího srdce. Můžeš se mu stát tak blízkým jako jeden z jeho dvanácti učedníků. Nebo jako jeden ze sedmdesáti učedníků. Můžeš stále chodit s Bohem jako Abraham nebo třeba Enoch, které Bůh nazval svými přáteli. Můžeš chodit s Bohem jako jeden z jeho milionů křesťanů. Každý je originální. Nikdo není stejný, a přesto s každým z nich má Ježíš svůj osobní a důvěrný vztah a pro každého má svůj plán!

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět jich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti! Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají! Ale rozumné odpověděly: Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si! Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. (Mt 25,1–10)

Ježíš zde mluví o svém druhém příchodu. S křesťany to tehdy bude přesně tak jako s těmito družičkami v podobenství. Až se čas, který Bůh vyměřil tomuto věku, bude chýlit k závěru – a zřejmě už to nebude dlouho trvat – část křesťanů bude pošetilých: příliš zaměstnaných pečováním o věci tohoto světa a tak pohlcených vším možným, že sice poznají, že Pán přichází, ale nestihnou se už připravit. Část jich ale bude moudrých a na návrat svého Pána se připraví.

Žijeme v nelehké době, uprostřed noci, o které Ježíš hovořil v tomto podobenství. Temnota se rychle rozšiřuje po světě a doba bude čím dál složitější. Ve zkouškách a těžkých časech, které přijdou na celý svět, obstojí ten, kdo otevřel své srdce Bohu a dovolil mu, aby proměnil jeho život. Obstojí ten, jehož vztah s Bohem bude tak pevný, že ho nepřetrhnou žádné tlaky, kterým bude svět v těžkých dobách vystaven.

Prosím, buď mezi těmi, kdo se nemusejí bát budoucnosti, protože vyčistili své lampy a jsou připraveni na setkání se svým Pánem!